Duševní Onemocnění

Duševní onemocnění zahrnují širokou skupinu stavů, které ovlivňují myšlení, náladu, chování a schopnost zvládat každodenní život. Patří sem poruchy jako deprese, úzkostné stavy, bipolární porucha, schizofrenie, poruchy pozornosti, demence a některé poruchy spánku nebo budičského stavu. Léky zařazené v této kategorii ovlivňují činnost mozku a nervového systému, aby zmírnily symptomy a podpořily stabilitu psychického stavu.

Nejběžnější využití přípravků v této skupině zahrnuje tlumení psychotických příznaků, stabilizaci nálady, zmírnění úzkosti, léčbu depresivních epizod nebo podpůrnou terapii u demence a poruch pozornosti. Některé léky se používají pro úlevu od nadměrné ospalosti či pro zlepšení kognitivních funkcí, jindy jde o podpůrné přípravky u neurologických onemocnění, která mají psychiatrické projevy.

Ve výběru léčiv najdete různé typy: antipsychotika (například clozaril nebo thorazine/často zástupně uváděné starší typy), antidepresiva třídy tricyklických nebo jiná antidepresiva (např. anafranil), stabilizátory nálady a antikonvulziva využívaná psychiatricky (tegretol, mysoline), anxiolytika a nebenzodiazepinová anxiolytika (buspar), léky pro ADHD (strattera), prostředky podporující bdělost (provigil) a prostředky pro kognitivní poruchy či Alzheimerovu nemoc (namenda). U některých pacientů se objevují také léky užívané při Parkinsonově nemoci jako součást léčby příznaků souvisejících s pohybem (stalevo).

Bezpečnostní hlediska jsou různorodá a závisí na konkrétním preparátu. Některé látky mohou způsobovat ospalost, změny hmotnosti, hormonální či metabolické změny, pohybové poruchy nebo ovlivnit krevní obraz. U léků jako clozapine je nutné sledování krve pro vyloučení závažných komplikací, u lithia a karbamazepinu (tegretol) se sledují hladiny v krvi a funkce orgánů. Interakce s jinými léky a individuální citlivost jsou důležité faktory, rovněž rizika v těhotenství a při kojení bývají specifická pro jednotlivé přípravky.

Při výběru léčby obvykle lidé zkoumají účinnost proti hlavním symptomům, rychlost nástupu účinku, riziko nežádoucích účinků a dopad na schopnost fungovat v práci nebo běžném životě. Důležité jsou také forma přípravku (tableta, depotní injekce), frekvence užívání a potrzeba laboratorního monitoringu. U některých stavů hraje roli i možnost kombinace léků nebo použití u pacientů s dalšími onemocněními.

Většina preparátů v této kategorii je na lékařský předpis a jejich použití bývá součástí péče psychiatra nebo neurologa; nasazení a úprava léčby probíhají podle diagnostického obrazu a reakce na terapii. Informace o konkrétních účincích a bezpečnosti jednotlivých léků pomáhají orientovat se při srovnávání možností, přičemž důraz bývá kladen na dlouhodobou účinnost a snášenlivost pro daného pacienta.